Na podzim se dny stále více zkracují. Podzim zbarvuje listí do zlata a příroda hýří barvami. Barevnější jsou i jindy pochmurné hřbitovy. Místa posledních vzpomínek. V čase prvních listopadových dní, kdy slavíme Svátek všech svatých a památku zesnulých, máme možnost zavzpomínat si na své blízké zesnulé a uctít jejich památku. V těchto dnech chodíme častěji na hřbitov a zapalujeme svíčky na hrobech. Projev úcty, vzpomínky, nebo prosby o vykoupení z očistce. Víte odkud tento zvyk pochází a co všechno svíčka symbolizuje?

Význam svíček

Při pohřbech a dnes už i na Dušičky dodržujeme různé rituály, jejichž význam se časem změnil. Jedním z příkladů je zapalování svíček. Připomínkou, že naši předkové kdysi své zesnulé spalovali, bylo u Slovanů zakládání ohňů na hrobech, které se praktikuje dodnes v podobě rituálů zapalování svíček. Křesťané ve svíčkách viděli symbol věčného života. Projev úcty, vzpomínku, ale i věčný život nebo naději.

Svátek všech svatých a Památka zesnulých

Svátek všech svatých vznikl ve čtvrtém století ve východní církvi jako vzpomínka na ty, kteří trpěli pro svou víru, nebo za ni položili život. Od sedmého století se začal připomínat i v západní církvi jako vzpomínka na křesťanské svaté. Původně se slavil sedmou neděli po Velikonocích, ale díky papežovi Jiřímu IV. se v roce 835 přesunul na první listopad, kdy se slaví dodnes.

Památka zesnulých se slaví druhý listopadový den od roku 998, kdy ho začali slavit mniši benediktínského kláštera ve francouzském městě Cluny. Od 14. století je tento svátek uznávaný v celé západní církvi. V čase těchto dní mohou věřící pomoci duším v očistci a modlitbami pro ně získat odpustky. Součástí je i návštěva hřbitova a zapálení svíčky – Symbolu nesmrtelnosti.

Svíčka jako symbol věčného života

Jak se povídá, každý z nás máme někde zapálenou svíčku, a když dohoří, zhasne i náš život. Svíčka symbolizuje koloběh života. Zapálená svíčka je proto symbolem věčného života. Zapalování svíček na hrobech je pro katolíky znakem nesmrtelnosti duší a Božího milosrdenství. Světlo svíčky představuje pravé Boží světlo a znovuzrození v Kristovi.

Svíčka jako ochrana

Původní význam pálení svíčky při pohřebních rituálech souvisí se strachem. Ale ne ze smrti samotné, ale ze strachu, že by se mrtví mohli vrátit. Svíčka měla sloužit jako ochrana před zlem a možným návratem. Ale čím blíže k současnosti, tím víc svíčka plnila funkci průvodce – měla zesnulého provázet na jeho posmrtné cestě.

Svíčka jako pomoc při přechodě na druhou stranu

Svíčka může být vnímaná jako symbolický průvodce při přechodu na druhou stranu, který nám pomáhá pochopit a akceptovat změnu a zesnulému ulehčuje jeho putování. Kdysi se ze zvyku dávala do oken i několik dní po smrti zesnulého, aby dokázal najít cestu domů. Plamen svíčky je jakoby spojením mezi dvěma světy – tím, co známe, a tím co je za hranicí našeho chápání.

Svíčka jako vzpomínka

Když zapálíme svíčku pro zesnulé, můžeme věřit, že její světlo nám pomáhá ve vzpomínkách uchovat jejich ducha a odkaz jejich života. Plamen svíčky připomíná prchavost času a neustálou změnu, a zároveň nám nabízí možnost zachytit a uchovat okamžiky minulosti. Svíčky tak vytvářejí most mezi minulostí a přítomností a umožňují nám cítit a prožívat ty nejhlubší emoce spojené se vzpomínkami.

Svíčka jako symbol naděje

Zapálená svíčka je jako malý bod světla uprostřed temnoty. Připomíná nám, že i v nejtěžších okamžicích může existovat záblesk naděje. Je to poselství, že i když se nacházíme ve složitých situacích, můžeme najít vnitřní sílu, abychom pokračovali vpřed. Zapálení svíčky má totiž terapeutický účinek pro pozůstalé a dává naději, že se jednou opět setkáme.

Svíčka jako projev úcty

Zapálením svíčky také vzdáváme úctu životu zesnulých. Plamen svíčky má moc přenášet odkazy do světa mimo nás. Zapálením svíčky můžete poslat odkaz svým blízkým a dát jim najevo, že na ně myslíte, že Vám na nich záleží, i když už nejsou mezi námi. Kvůli tomu, abyste vzdali úctu svým blízkým, nemusíte chodit na hřbitov. Svíčky s odkazem si můžete zapálit kdykoli si vzpomenete na své blízké zesnulé v kruhu rodiny.

Svíčka jako symbol věčného života nám připomíná, že život je nepřetržitým koloběhem, kde smrt a znovuzrození jsou součástí cyklu, a i naše odkazy mohou přetrvat věčně.

Je to podobné jako odkaz, který člověk zanechává ve světě i po svém odchodu. Vzpomínky, učení a dědictví nám mohou osvětlovat cestu i poté, kdy už nejsme fyzicky přítomni.

Svíčka představuje způsob, jak připomínat a uctít osobu, která odešla. A současně symbolizuje pokračování její existence ve vzpomínkách.

Zapalte si svíčku a zavzpomínejte si.